„Kulturní revoluce" a „Velký skok" v Číně, Pinochetův puč i ženy rozděleného Německa – při festivalu Akcent v Divadle Archa ožijí dějiny

Příběhy pamětníků hladomoru během „Velkého skoku" v Číně, osudy jedné venkovské ženy v období „Kulturní revoluce" v této zemi, konfrontace obyčejných životů žen z východu a západu rozděleného Německa, vyprávění mladých lidí o vlastních rodičích, poražených i vítězích Pinochetova převratu v Chile, i kafkovský pohled na dějiny, kdy diváci místo na židlích leží v postelích... jeviště pražského Divadla Archa bude od 13. do 18. listopadu během třetího ročníku mezinárodního festivalu divadla s přesahem Akcent patřit předním zahraničním souborům, které současným jazykem divadla, tance či multimédií zpracovávají dokumentární historická témata.

„Letos jsme jako hlavní téma zvolili Paměť. Pozvali jsme soubory, které s fenoménem prolínání ´velkých´ národních dějin a ´malých´ osobních vzpomínek pracují, a které patří v této oblasti k nejlepším," uvádí ředitelka festivalu Jana Svobodová.

Představí se tak například jediný nezávislý čínský soubor Living Dance Studio, berlínská tvůrčí skupina She She Pop známá jak z festivalu Akcent 2011, tak i Pražského divadelního festivalu německého jazyka, zajímavý chorvatský soubor Bacači Sjenki nebo chilský produkční dům Fundacion Teatro a Mil s argentinskou scénáristkou, režisérkou i hudebnicí Lolou Arias, která například spolupracuje se členy Rimini Protokoll. Zahraniční hosty doplní tuzemský projekt Boys and Girls o vztahu nejmladší a nejstarší generace od Magdy Stojowské aTerezy Durdilové z produkceArcha.lab.

Součástí festivalu se stanou navíc interaktivní instalace, ve kterých představí svoji tvorbu Márta Schermann (Maďarsko), Stanica Žilina (Slovensko), a Teatr Grodzki (Polsko), a také výstava originálních děl amerického divadelníka Petera Schumanna a odborná konference s názvem Radikální divadlo včera a dnes.

 

Vstupenky jsou k dostání v pokladně Divadla Archa, festival nabízí permanentku i slevy pro studenty a seniory. Více informací a přesný program na www.akcentfestival.eu.

Festival zahájí 13. a 14. listopadu čínský soubor Living Dance Studio. V multimediálním představení Naslouchání příběhům mé třetí babičky režisérka a choreografka Wen Hui provází diváky na základě autentických vzpomínek životem staré ženy z čínského venkova na pozadí historických otřesů, jako byla „Kulturní revoluce" a další období současných čínských dějin. V inscenaci Vzpomínky 2: Hladomor filmový režisér Wu Wenguang s choreografkou Wen Hui na jevišti propojili působivý tanec a výpovědi pamětníků, kteří často za cenu ztráty osobní důstojnosti přežili hladomor v období Mao Ce-tungovy reformy „Velký skok vpřed".

15. listopadu se v představení Šuplíky berlínského souboru She She Pop na scéně Divadla Archa setká šest žen - tři z nich vyrůstaly na východě, tři na západě Německa. Dvacet let po sjednocení země se rozhodnou, že se k sobě pokusí najít znovu cestu a sáhnou proto do svých vzpomínek - osobních šuplíků. „Díky dopisům, deníkům, textům, fotkám i hudbě, kterou měly rády, dochází ke vzrušující konfrontaci zdánlivě obyčejných životů," říká Jana Svobodová.

16. a 17. listopadu se návštěvníci festivalu Akcent neusadí na obvyklé židle, ale lehnou si do postelí s lampičkami. Chorvatský soubor Bacači Sjenki zde uvede inscenaci Dějiny na dovolené v režii Borise Bakala. „Jde o divadlo na pokraji snu a reality, kafkovskou inscenaci, která tak bude poprvé́ představena v Kafkově městě," přibližuje Jana Svobodová.

15. listopadu proběhne na malém sále Divadla Archa představení Boys and Girls, ve kterém skupina dětí a seniorů od devíti do jedenaosmdesáti let odkrývá svět životních příběhů i fantazie. Inscenace Magdy Stojowské a Terezy Durdilové vznikla v rámci rezidentury Archa.lab.

Do Chile v období po Pinochetově převratu zavede diváky 18. listopadu projekt Rok, kdy jsem se narodil argentinské režisérky Loly Arias, který vznikl v chilském produkčním centru Fundacion Teatro a Mil. Jedenáct mladých lidí, potomků vítězů a poražených Pinochetova převratu, rekonstruuje život svých rodičů z fotografií, dopisů, magnetofonových pásků, oblečení v jejich šatnících a záměrně zapomenutých příběhů. „Jde o představení, které jiskří energií, rytmem a upřímností. Jedenáct autentických výpovědí vyvrcholí v jedenáct kytarových sól," uzavírá Jana Svobodová.